Historie města Beroun je bohatá. První písemné záznamy z konce 11. století hovoří o vsích kolem brodu na řece a v roce 1265 byl Beroun již královským městem. V období Jana Lucemburského bylo město opevněno kamennými hradbami se dvěmi mohutnými věžemi vstupních bran (dnešní Pražská a Plzeňská brána). V roce 1303 udělil panovník Berounu majestát, podle něhož se město mohlo spravovat právem Starého Města pražského.

Pod ochranou hradeb kvetla řemesla a obchody jako hrnčířství, sladovnictví, mlynářství, puškařství a desítky dalších. Hrnčířské a pekařské výrobky se vozily na pražské trhy i na samotný královský hrad. Rozkvět města brzdily vojenské vpády i zhoubné požáry, proto se zachovalo jen málo původních středověkých objektů a staveb.

Ve městě žilo i německé obyvatelsvo, které se v době husitských válek soustřeďovalo okolo dominikánského kláštera a stálo na straně císaře Zikmunda. Žižka však Beroun v roce 1421 dobyl, dominikánský klášter zbořil a nepřátele kalicha dal upálit. Město se poté přiklonilo k husitskému bratrství.

Dějiny města jsou doloženy sbírkami Muzea Českého krasu, které najdete v Jenštejnském domě na berounském náměstí. Velká paleontologická sbírka ukazuje působení J.Barrandeho na Berounsku.